Vinohrady jsou malou Paříží

Dnes se setkáme s mužem, Vinohraďákem, jenž ze svých rodných slovenských Michalovců odešel do Prahy už před více než půlstoletím, samozřejmě s rodiči, protože mu bylo teprve třináct. „Režisér Weiss mě tenkrát obsadil do dětské role ve filmu Můj přítel Fabián,“ vzpomíná Dušan Klein, který se v Čechách posléze také zaměřil na režii. Jeho Básníky zná u nás snad opravdu každý, a mnozí i za našimi hranicemi. Pak se sice uchýlil na čas ještě do Ostravy, ale maturoval na gymnáziu na pražských Hradčanech a další stěhování ho už zavedlo na Vinohrady.

„V roce 1968 jsem se neúspěšně pokusil o emigraci,“ říká Dušan Klein. „Nevydržel jsem tam a po návratu jsem vyměnil byt s jedním evangelickým farářem. Jeho děti naopak vydržely, a tak byl byt pro něj najednou příliš velký.“ Dušan Klein se zabydlil i s rodinou u „Riegráku“, kde žijí dodnes. „Doufám, že už tu budu do smrti,“ nenechává nikoho na pochybách, že se mu na dvojce líbí.

A kde ho můžete potkat? „Když byly děti malé, chodil jsem s nimi rád na vycházku do Riegrových sadů, kde jsme obvykle spolu s dalšími tatínky skončili v hospůdce pod kaštany u pivka, zatímco si děti hrály. Dnes už hospůdku zrušili, ale zase jsem nadšený z toho, že kolem nás roste spousta malých kavárniček a restaurací. Já jsem totiž spíš typ dovnitř než ven. Kousek odtud se například nedávno objevila restaurace Louise Armstronga, kde jednou týdně dokonce hraje jazzová kapela a jindy zní příjemná reprodukovaná hudba. Ale nechodím jen tam, spíš si vybírám podle nálady.“

Sám o sobě Dušan Klein tvrdí, že je měšťáckého založení. „Mám rád staré věci,“ tvrdí, „což se pozná i na zařízení bytu. Obklopuji se starými věcmi, výjimkou je snad jen počítač a další podobné zařízení, ale bez toho se ve své práci neobejdu.“ Starou krásu miluje známý režisér samozřejmě i venku, v ulicích. „Na Vinohradech můžete vidět spoustu krásné secese,“ vysvětluje. „Jak se fasády domů postupně opravují a rekonstruují, je čím dál jasněji vidět, že čtvrť je vlastně jakousi malou Paříží.“

Dušan Klein rád hovoří o svých vnoučcích, a tak se i teď řeč stáčí k nim. „Bohužel bydlí až na kraji Prahy,“ přiznává bezděky, že je stejně oddaný dědeček, jako většina ostatních. „Nepodařilo se mi získat pro syny byt někde poblíž. Ale kdyby to šlo, byl bych nejraději, kdyby bydleli ve stejném domě jako já.“

dušan klein

Text a foto: daf

 

 

Zveřejněno: 22.01.2005 – support@publix.cz
Vytisknout