Kamenní svědkové minulosti... Zdi plné vzpomínek na časy dávné i nedávné

V silně kopcovitém terénu západně od Havlíčkových sadů se dnes nachází převážně vilová zástavba spojující Vršovice, Vinohrady a Nusle. Mezi nimi, v Perucké ulici, najdeme i objekt čp. 61 zvaný Vondračka, ojediněle dochovaný příklad původního osídlení Královských Vinohrad. Vždyť někdejší hospodářská a viniční usedlost, původně zvaná Beptová, poté Vondračka a posléze Oraska, zapsaná ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek, je nejstarším dochovaným vinohradským domem.

Dávná podoba Vondračky, tehdy ještě Beptové, je zachycena již na plánu Josefa Daniela Hubera z roku 1769. Polnosti a vinice Beptové tvořily velký trojúhelník, jehož západní a zároveň nejkratší stranu představovala cesta do Nuslí. Proti ní v nejvzdálenějším koutě pozemků stály dvě budovy, obytná a hospodářská. Podle výše uvedeného plánu byl dvorec ohrazen zdí a v ní byla v místech zalomení uličky mezi oběma rameny dnešních Nuselských schodů malá branka. Od ní vedla k oběma budovám široká cesta. Tato cesta existuje v podobě drobné pěší komunikace ještě dnes, kdy prochází nad vinohradskými železničními tunely. Obě stavení byla k cestě situována svou delší stranou a spojovala je vysoká vrata. Zbytek obytné budovy z té doby se zachoval ve stavební hmotě dnešního objektu.

Usedlost byla původně nazvána po svém majiteli Karlu Leopoldu Beptovi, bohatém měšťanovi, magistrátním radovi Nového Města pražského. O významu jeho rodiny svědčí i to, že vlastnila nákladnický dům proti faře novoměstského kostela sv. Štěpána a že v tomto farním kostele měla svou rodinnou hrobku. Poměrně rozsáhlé polnosti a vinice patřící k usedlosti umožňovaly provozovat hospodářství a vinařství, které mělo na zdejších k jihu obrácených svazích velkou tradici. Pozemky usedlosti Beptové sahaly velmi daleko, vždyť v jejich západní části byly mnohem později postaveny Nuselské schody, komunikace spojující Vinohrady a Nusle, a také kaple Svaté rodiny.

Protože Karel Leopold Bepta neměl přímé potomky, majetek se po jeho smrti v roce 1769 rozdělil na několik dílů a nabyvatelé ho dále prodávali. Tak se usedlost později dostala do rukou jistého Vondráčka. Ten neměl zájem zavedené hospodářství provozovat, a tak dvorec přestavěl k obrazu svému. Bylo zbouráno hospodářské stavení u cesty, zmizel i monumentální vjezd či vchod a bylo vybudováno pohodlné obytné stavení. To bylo obklopeno zahradou, jejímž středem šla cesta k novému ohrazení a ke vchodu, tvořenému vysokými, uměleckým kovářem vyrobenými mřížemi. Proměny objektu zachytil Jüttnerův plán Prahy z roku 1815 i katastrální mapa z roku 1838. Změny se dočkal i název objektu. Od roku 1838 byla usedlost nazývána Vondračka (Wondraczka) a takto je známá i dnes.

Dalšími majiteli byli: od roku 1853 Felix Bílý, od roku 1882 Marie Bílá a od roku 1917 Františka Černá. Ti se alespoň částečně k hospodaření vrátili, neboť v polovině 19. století byly proti obytnému domu vystavěny dlouhé chlévy. Ještě později, na konci 19. a počátkem 20. století, hospodářství pronajímali, dům však obývali sami. Usedlosti byl ponechán název Vondračka, pouze v době vlastnictví Marie Bílé, provdané Oraské, se jí říkalo Oraska. Tento název se však nevžil. Počátkem padesátých let 20. století byli majiteli Vondračky Pavel a Arnošt Dietzové.

V té době se dostal objekt do velmi špatného stavebního stavu a dokonce se uvažovalo o jeho zbourání. Naštěstí z tohoto záměru sešlo a následně došlo k rekonstrukci po¬dle návrhu arch. Jana Faigla. Částečnou změnou dispozice vznikly v domě čtyři bytové jednotky. Z dochovaných dokumentů vyplývá, že nejvíce se o zachování této památky zasloužil jeden z nájemníků, dr. Vlastimil Vinter, vedoucí oddělení státní památkové péče na ministerstvu školství a osvěty. Ani v krátkosti zde nelze uvést další velmi pestré osudy tohoto objektu. Faktem však zůstává, že po roce 1990 byla bývalá usedlost Vondračka navrácena v restituci rodině posledních majitelů.

V jádru barokní stavba si uchovala ráz své klasicistní přestavby z první čtvrtiny 19. století. Stavení je patrové na obdélném půdorysu s klasicistní fasádou a valbovou střechou. Hlavní jižní průčelí do ulice Perucké je trojosé, s architektonicky rámovanými okny. Okna prvního patra jsou o třetinu vyšší než okna v přízemí. Na střeše zůstaly z původní barokní podoby zachovány dřevěné vikýřky a čtvercová dřevěná věžička. Ta je dvěma římsami dělena do dvou částí, v horní jsou dvojice slepých, obdélných, polokruhovitě zakončených oken, cibulovitou báň složitého tvaru korunuje krátký masivní hrot s makovicí a korouhvičkou. Vnitřek domu je řešen prostě, ale účelně. Schodiště vede do prvního patra na malý ochoz, z něhož je vstup do bytových jednotek.

vondračka

Text a foto: Eva Hrubešová

 

Zveřejněno: 22.01.2005 – support@publix.cz
Vytisknout