Božena Němcová známá i neznámá (2)

V letošním roce uplyne 150 let od doby, kdy nejprve v Ječné, později ve Vyšehradské ulici napsala Božena Němcová jedno ze stěžejních děl české literatury, svoji Babičku. Noviny Prahy 2 se rozhodly uctít tuto událost drobným seriálem. Tentokrát se zaměříme na okolnosti, které způsobily, že se Božena Němcová načas stala občankou Nového Města.

Píše se rok 1853. Josef, manžel Boženy Němcové, byl krátce po povýšení suspendován a má zakázáno vycestovat z Uher. Němcová snáší faktické vyhnanství společně s ním. Monarchie se jim mstí za několik let starý prohřešek, kdy v revolučním roce 1848 dávali veřejně najevo své republikánské smýšlení. Odstřihli je od přátel, zadržují jim poštu. O dětech, které zanechali v Praze u známých, aby se jim dostalo vzdělání v českých školách, nemají jedinou zprávu. Možná je to tak lepší. Jejich nejstarší syn Hynek totiž umírá na tuberkulózu.

Smutná zpráva se k Němcové nakonec přece jen dostala. Bylo by cynické říci, že včas. Přece jen ale po bleskovém přesunu do Prahy stihla poslední dva dny Hynkova života. „Po jeho smrti měla jasno v tom, že se do Uher za manželem vracet nebude. K Praze jí poutalo hned několik vazeb. Byl tu čerstvý synův hrob, chtěla být s dětmi a navíc se znovu rozjitřil vztah s jejím milým, medikem Hanušem Jurenkou,“ říká prof. Jaroslava Janáčková, která se Boženou Němcovou dlouhodobě zabývá.

Narychlo si tedy vyhledala byt v Ječné ulici č. 28. Řešení vskutku nouzové, protože, jak si stěžovala v četné korespondenci, byt byl vlhký, studený a zatížený pro ni neúměrně vysokým nájemným. Vydržela v něm rok. V říjnu 1854 se přestěhovala pod Emauzy, do domu, kde bydlel i Jurenka. Pražské klepny měly posvícení. Ale o tom až příště.
němcová.jpg

Adam Pražák

Zveřejněno: 22.01.2005 – support@publix.cz
Vytisknout