Bílá sobota a Svatební košile

Snad se, milí čtenáři, zeptáte, co má společného slavení Velikonoc a Erbenova báseň... Jako jednotící prvek najdeme nejspíš bílou barvu, která patří k obojímu. Možná ale netušíte, že bílé košile nejsou jen v truhle milé, která je vyšila a čeká na svého milého až se vrátí ze světa, ale že jsou symbolem i nově pokřtěných.

Velikonoční tradice je bohatá a doslova nabitá symboly. Právě ony mohou lépe vyjádřit smysl toho, co slavíme a na co někdy náš lidský jazyk nestačí. Jde o věci svou podstatou duchovní a my je smysly těžko zakusíme. Nechci tu vykládat o všech velikonočních symbolech, ale jen bych zmínil ty bílé košile, nebo roušky, které dostávají nově pokřtění poté, co vstoupili do křestního pramene nebo byli obmyti křestní vodou. Církev nejraděj křtí právě o svátcích Veliké noci, kdy si připomínáme a v jistém smyslu zpřítomňujeme Kristovo zmrtvýchvstání. Jsou to největší svátky křesťanů v liturgickém roce. Prožíváme Ježíšovo umírání na kříži a meditujeme u jeho hrobu. Potud je podobnost se známou pověstí, kterou K. J. Erben zpracoval, velmi blízká. Vrcholem slavení je ale velikonoční vigilie, kdy večer nebo v noci propuká veliká radost ze zprávy o Ježíšově vzkříšení jeho božskou mocí.

Proto ti, kdo se připravují na křest, se mají připodobnit Kristu Pánu. Spolu s ním symbolicky umírají (zbavují se hříchu a očišťují se), aby spolu s ním vstali k novému životu (stav pokřtěných). Naznačení čisté duše po odpuštění hříchů se děje právě bílým křestním rouchem. Je naší společnou radostí, že i o letošních Velikonocích bylo pokřtěno ve farnosti sv. Ludmily na Královských Vinohradech devět dospělých. Nejde o žá­dné fanatiky, jak občas slýchám, ale o poctivě připravené lidi, kteří vědí, jakou cenu pro ně křest má.

Na závěr se nám však motivy bílé košile – křestního roucha a Erbenovy balady – rozcházejí. Jako se v druhém případě ráno najdou na hrobech roztrhané kousky košile, a tedy nemožnost naplnit touhu milé, zde si nově pokřtění odnášejí roušku domů, aby jim připomínala ne stav konečnosti a smrti, ale naopak perspektivu plnosti Života.

P. ThLic. Gereon T. Biňovec

 

Zveřejněno: 25.04.2005 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout