Z historie Vinohrad aneb výlet do dávných časů

Vinohrady letos slaví 150. výročí vzniku obce Vinohrady a 120. výročí povýšení obce na město.
Zvu Vás proto na procházku historií tohoto kraje, který si lidé před dávnými časy vybrali pro svůj spokojený život. Členitá krajina se jim tehdy zdála nejvhodnější pro pěstování vinné révy. Ta později kraj nejen proslavila, ale zcela pochopitelně mu poskytla i slovní základ názvu, připomínajícího také vrcholnou epochu českých dějin - vládu Karla IV.
V místech dnešních Vinohrad panoval kdysi klid polí a vonících zahrad a jen několik venkovských domků narušovalo zeleň kopcovitého terénu, velmi vhodného pro zakládání vinic.
Málokdo ví, že první písemné zmínky o zdejším vinařství pocházejí již z roku 1197. Velký rozkvět zaznamenalo pěstování vinné révy díky Přemyslu Otakarovi II. Následně se Karel IV. zasloužil všemi možnými prostředky o podporu vinic, rozprostírajících se jižně od Vítkova. Nejspíš zde s chutí vypil nejednu orosenou číši lahodného vína.
Píle vinařů 14. století byla narušena třicetiletou válkou a bohaté vinice zde na přechodnou dobu zpustly. Teprve až 18. století přineslo jejich znovuzrození.
Guberniálním rozhodnutím ze dne 13. června 1849 byly spojeny jednotlivé usedlosti a vznikla tak samostatná obec Vinohrady. Neměla však příliš dobré podmínky ke svému rozvoji, neboť tu v polovině minulého století platil zákaz budování staveb bez souhlasu pevnostního velitelství. Velké plochy proto tehdy ležely ladem - osídlení bylo řídké. (Dvanáct let před vyhlášením obce Vinohrady zde podle úředního soupisu žilo celkem 169 obyvatel v 66 staveních. Ti se starali o 216 kusů hovězího dobytka, 115 ovcí, 67 koní, 8 vepřů a 4 kozy.)
Ministerstvo války zákaz výstavby v oblasti jižně od Vítkova v roce 1875 zrušilo pod tlakem rozvoje průmyslu v sousedním Karlíně. Nepřímo tak napomohlo dalšímu rozmachu zdejší stavební činnosti, kterou již předtím podnítilo boření pražských obranných hradeb.
V roce 1875 rozdělil Zemský výbor obec zvanou Královské Vinohrady na dvě části: Vinohrady I - po dvou letech se přejmenovaly na Žižkov (s 354 domy) a Vinohrady II (s 235 domy).
Na podzim téhož roku se konaly volby do obecního zastupitelstva. Cílem představitelů Vinohrad bylo vytvořit z rozptýlené a poměrně neuspořádané obce moderní české město s úřady, školami, kostelem, chudobincem, knihovnou, rodinnými domy, veřejnou tržnicí, ale i peněžním ústavem a továrnami. Nelehký úkol měl být navíc splněn v relativně krátkém čase.
Královské Vinohrady byly 26. září 1879 povýšeny dekretem Františka Josefa I. na město. A znovu čekalo obyvatele mnoho práce.
V 80. letech minulého století zaznamenaly Vinohrady prudký rozvoj, hodný obdivu. Doslova před očima vznikala rozlehlá náměstí a široké ulice. Závratnou rychlostí rostly domy, ovšem pouze třípatrové a později čtyřpatrové - tím se totiž zabraňovalo přílišnému zalidňování a zajišťovalo se také v ulicích dostatek světla a vzduchu.
Dlažbě a jejímu udržování a čištění byla věnována nevšední pozornost, Vinohrady se tak mohly pyšnit nevídanou čistotou.
Radní neopomíjeli ani důležitost dopravního spojení, a tak zde 25. června 1897 poprvé zacinkala elektrická tramvaj. Mířila od Muzea Škrétovou ulicí, přes Vinohradské náměstí, Korunní třídou k Floře.
Vinohradské náměstí (dnešní náměstí Míru) se stalo skutečným centrem Vinohrad. Díky honosné architektuře se proměnilo v přehlídku velkolepých, komfortních paláců, které mohly směle konkurovat nejkrásnějším stavbám tehdejší Prahy.
Dominantou náměstí je novogotický chrám svaté Ludmily, který byl vybudován v letech 1888 až 1893. V závětří této katedrály byl po pouhých patnácti měsících stavebních prací otevřen 10. listopadu 1894 novorenesanční Národní dům.
Městské divadlo na Královských Vinohradech (dnešní divadlo na Vinohradech) bylo postaveno v letech 1905 až 1907, a to v secesním slohu. Ráz náměstí změnil až vzhled moderní radnice s nástavbou v roce 1929.
Neměli bychom opomenout ani datum 1. ledna 1922, kdy se Vinohrady staly XII. obvodem Velké Prahy. Ztratily tak samostatnost, ale stále si ponechaly svůj osobitý charakter. Domov zde vyhledávali převážně živnostníci, úředníci a umělci.
K Vinohradům neodmyslitelně patří také rozhlas - za první republiky se zde 2. prosince 1924 poprvé rozeznělo vysílání z nového ateliéru na Fochově třídě (dnešní Vinohradská třída). Po několikerém stěhování se v roce 1933 rozhlas usadil v nové budově Poštovní správy, na Vinohradské třídě č. 12. (Budova a vysílání sehrálo velmi důležitou roli v národně osvobozeneckém boji v závěru II. světové války a v době okupace Československa armádami Varšavské smlouvy v srpnu 1968.)
V průběhu staletého vývoje se tvář Královských Vinohrad měnila až k nepoznání. První obyvatelé by nejspíš žasli nad veškerými proměnami a osudy tohoto území. A snad by krůček od prahu třetího tisíciletí radostně oslavovali s námi.

Eva Bělíková

Zveřejněno: 20.01.2000 – support@publix.cz
Vytisknout