Vzpomínka na zapomenutou zastávku

Se stavbou trati z Vídně do Prahy dostala Praha nové nádraží, pojmenované po císaři Františku Josefovi (dnešní Hlavní nádraží), které leželo na území Královských Vinohrad a trať se k němu musela dostat tunelem od Vršovic. Stavba vinohradského tunelu, dlouhého 1140 m pod tehdy téměř nezastavěnými Vinohrady, byla zahájena na podzim roku 1869 a podílely se na ní firmy bratří Kleinů a Vojtěcha Lanny. Rychle postupovala, takže 19. září 1871 projela tunelem slavnostně první parní lokomotiva.
Tato stavba byla nejvýznamnější toho druhu v Rakousko-Uhersku a stala se důležitým článkem pražské spojovací dráhy, která v roce 1872 propojila nádraží na Smíchově s nádražím Dráhy císaře Františka Josefa a od 15. srpna 1872 začala sloužit nákladní dopravě.
Osobní vlaky se na ní rozjely 1. října 1888, kdy byla zprovozněna zastávka Královské Vinohrady, zbudovaná na jižním konci vinohradského tunelu u viničné kapličky sv. Boží rodiny pod Nuselskými schody. Sloužila pro vlaky jedoucí na trati Praha-Smíchov-Beroun-Zdice-Plzeň. Prostranství před zastávkou se stalo dokonce na nějaký čas konečnou stanicí elektrické dráhy s názvem „Vinohradské nádraží“. Na naléhání obce vinohradské zde byla v letech 1913 - 1914 postavena nová nádražní budova, a to současně s rekonstrukcí trati z Prahy na Smíchov. Nynější Bělehradská ulice byla přemostěna a tramvajová trasa mohla být prodloužena do Nuslí. V nové budově bylo zřízeno dopravní stanoviště a otevřeny dvě osobní pokladny. Po vyhlášení samostatného Československa v roce 1918 zřídilo ministerstvo železnic ze zastávky samostatný staniční úřad, který později zanikl a Vinohradské nádraží se opět změnilo v obyčejnou zastávku.
Provoz této železniční zastávky byl ukončen v šedesátých letech minulého století. Trať nějaký čas fungovala jako jednosměrná - pouze pro vlaky ven z Prahy; vlaky na Hlavní nádraží jezdily po druhé koleji, která vedla mimo nástupiště a cestující začali více využívat stanic Hlavní nádraží a Vyšehrad. Osud jedné ze tří zastávek na území Prahy 2 byl tak zpečetěn…

text a foto: Jan Dvořák

Zveřejněno: 02.07.2001 – support@publix.cz
Vytisknout