Vzpomínka na strýčka Františka

Rodinná pouta byla v naší rodině vždy velmi silná. Můj dědeček byl ze sedmi sourozenců a prázdniny u nich v Německém Brodě trávili i jeho čtyři bratranci a sestřenice. Z této generace druhou světovou válku přežil jen nejmladší bratr a z Anglie se vrátil bratranec František Langer. Strýc František převzal úlohu dědečka všech pražských neteří, praneteří a prasynovců. Chodila jsem k Langerům často. Měla jsem si s nimi o čem povídat - studovala jsem literaturu. Když jsme s bratrancem Martinem končili vysokou školu, Martin přírodovědeckou fakultu, já filozofickou, dostali jsme pozvání na odpolední čaj. To býval vždy díky tetě Aničce slavnostní obřad. Strýc František nám pogratuloval a předal nám dárky - luxusní kožené peněženky a v každé z nich šek na 100 Kč do smíchovské spořitelny. Dnes si těžko někdo představí, co to pro nás tehdy znamenalo. Šeky jsme znali jen z románů a představovaly pro nás svět nedosažitelný a lákavý. Uplynulo mnoho let, všechno se změnilo. I já jsem už držela v ruce pár šeků. Ale přesto ten první od Františka Langera je pro mě stejně nezapomenutelný, jako všechny ty rozhovory a debaty o knížkách a o životě.   

- pg -

Zveřejněno: 05.03.2003 – support@publix.cz
Vytisknout