Vzpomínka na babí léto

Včera jsem v podchodu metra na náměstí Míru spatřila motýla. Byl to obyčejný bělásek, a podobně jako já a většina ostatních lidí někam pospíchal, ovšem svým motýlím způsobem - od jedněch schodů ke druhým. Nejspíš byl zvědavý, proto některým ze spěchajících zatřepetal křídly přímo u hlavy. Věřte nebo ne, lidé se znenadání usmáli a rozjasnili, někteří i prohodili mezi sebou pár milých slov.
V podchodu metra, který je jinak neosobní a studený, se zásluhou motýla udál maličký zázrak. V momentě, kdy každý se starostmi a problémy z práce spěchá ke své rodině, nehledí příliš kolem sebe a na okolí je spíše nerudný, se na okamžik zastavil a potěšil. Tím motýlím zatřepotáním zmizel z metra stres a shon a podchod byl na chviličku plný pohody a klidu. Okamžik však trval jen pár vteřin. Motýl odletěl k východu, možná pospíchal někam na motýlí schůzku...
A každý z nás spěchal dál, ale téměř všichni si domů odnášeli malý zázrak chvilkového zastavení a úžasného motýlího třepotání.
A tak Vám všem přeji, potkávejte každý den svého motýla!

Jiřina Budínská

Zveřejněno: 20.01.2000 – support@publix.cz
Vytisknout