Velikonoční oběť i vzkříšení má univerzální význam

Ve světě sužovaném zákeřným násilím a strachem z nevybíravých útoků na civilisty stojí za povšimnutí, jak se odvíjela Ježíšova kauza před římským prokurátorem Pontiem Pilátem, který spravoval Judsko v letech 26 – 36 n. l.
Pilát sám proslul krutostmi, které pak přispěly k jeho odvolání. V evangeliích však vystupuje spíše jako rozpolcená osobnost. Na jedné straně nepochopil obžalobu vůči Ježíšovi, a tak je čtenářům svými dotazy při vedení procesu spíše sympatický, na druhé straně ustoupil tlaku náboženských autorit a odsoudil Ježíše k trestu smrti. Pozoruhodné je, že v rozhodující chvíli Pilát klade zfanatizovanému zástupu Ježíšových nepřátel možnost volby, vyplývající ze zvyku o Velikonocích amnestovat jednoho obviněného. Nabízí alternativu: buď na svobodu propustí Ježíše, nebo Barabáše, buď charismatickou mesiášskou osobnost, nebo teroristu uvězněného za vraždu v politicky motivovaném povstání proti Římu. Dav jednoznačně volí Barabáše. Pilát, reprezentant římské moci, osvobozuje muže, který podnikal násilné útoky proti jeho vládě, a Ježíše posílá na kříž, přestože ho shledává nevinným. Tak je sám Pilát příkladem zkorumpovaného člověka, což v jeho případě je o to horší, že byl do Judska dosazen také jako dozorce nad dodržováním práva.
Přesto se jméno Pontského Piláta dostalo do apoštolského vyznání víry. Je znamením toho, že Ježíšův život byl historicky datovatelný, že se udál v určitém úseku dějin. Ale Pilátova přítomnost v Krédu má také – řekněme – existenciální význam. Značí, že víra má co činit s etikou i politikou. Ne ve smyslu ideologickém, ale ideovém. I my jsme totiž často vystaveni rozhodováním ve všedních i nevšedních záležitostech. Budeme jako Pilát, který zdánlivě sympatizoval s dobrem, ale pak ustoupil lži na úkor pravdy, pohodlnosti na úkor zásadovosti, davové psychóze na úkor cti a důstojnosti jednotlivce? Má větší smysl kultivovat lidské svědomí, nebo se řídit bezhlavou honbou za prospěchem a tupým kariérismem? Ježíšova cesta není cestou jen jedné sociální, zájmové či jinak definované skupiny. Ježíš sám byl tesař i znalec zákona, stýkal se s židy i pohany, s chudými i s bohatými, s mladými i se starými, se zdravými i s nemocnými. Jeho velikonoční oběť i vzkříšení má univerzální význam. Proto jsme voláni, ať už se pohybujeme v jakémkoliv prostředí, abychom šli cestou pravdy, práva, spravedlnosti i milosrdenství.
T. G. Masaryk napsal v závěru své knihy Světová revoluce (1925): „Ježíš, ne Caesar – toť smysl našich dějin a demokracie.“ Myslí tím „učení Ježíšovo a přikázání lásky“. V Masarykově pojetí šlo o čistotu lidství, o poctivost, odvahu a tvořivou účast na životě obce – pod zorným úhlem věčnosti. Již nyní stojí za to jít cestou Ježíšovou, a nepoddat se césarovsko - pilátovským intrikám, polopravdám, mravní nespolehlivosti, samoúčelné mocichtivosti i z toho vyplývajícího strachu. Zásadovost je vzácná perla, která se jen tak nevidí. Má co činit s rytířstvím, které samo sebe omezilo a zároveň rozvinulo službou druhým ve jménu vyšších principů mravních. Leč nikdo z lidí není dokonalý, ani ten nejušlechtilejší člověk, ať už zbožný či bezbožný. Nikdo se nemůže zachránit sám. Věc spásy proto dokonal ten, který na kříži zvolal: „Dokonáno jest“.
Ve světle nedělního vzkříšení, které podstatně určilo další běh hry mezi bílými a černými figurami, se kříž může stát nadějí také pro Piláty naší doby. Černí sice ještě dorážejí, ale odvážnou obětí bílý získal vítězné postavení. Ale ani černí nemusejí být poraženi fatálně.
I Pilát může obdržet amnestii. Musí však dospět k rozhodnutí, kterému panovníkovi svěří svou budoucnost, zda římskému imperátorovi nebo onomu pohrdanému králi Židů. Musí si požádat na správné adrese. Ten jeden nastavil kříže pro své poddané, ten druhý za ostatní na kříži umírá. Ten jeden ze života směřuje ke smrti, ten druhý ze smrti do života. Ten jeden udržuje zbraněmi PAX ROMANA, ten druhý praví: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“

Martin T. Zikmund, evangelický farář na Královskýc

Zveřejněno: 16.04.2004 – support@publix.cz
Vytisknout