Rozhovor s PhDr. Janem Jungmannem, s autorem výstavy Voroplavba na Vltavě

Nová expozice v muzeu na Výtoni představí historii života na Vltavě a kolem ní ve čtyřech tematických okruzích: voroplavba na Vltavě, zaniklé Podskalí a život v něm, historie nákladní lodní dopravy na Vltavě a pražská osobní paroplavba. S autorem výstavy PhDr. Janem Jungmannem si povídala Mgr. Pavla Státníková.

Kde vlastně začíná historie plavby po Vltavě?
První spolehlivou zmínkou o plavení vorů na Vltavě je listina Jana Lucemburského z r. 1316. Čechy byly skutečnou vorařskou velmocí, zásobovali jsme dřevem i Německo, což trvalo ještě v první polovině 20. stol. Návštěvníci muzea se seznámí s technikou stavby vorů a s jejich cestou po Vltavě do Prahy. K vidění budou kromě četných fotografií také originální vorařské nástroje a model vorového pramene.
Říká se, že obchod s dřevem, připlaveným po Vltavě, byl hlavní obživou obyvatel starého Podskalí…
Ano, a protože Podskalští rádi dřevo předražovali, museli obchod regulovat čeští králové různými nařízeními. Obchodníci se dřevem se sdružovali od r. 1524 v tzv. plaveckém cechu. Ze dřeva se vybíralo clo, a to až do r. 1893. U celnice z vorů vyťali několik klád, proto se hovořilo o výtoni – odtud název celnice. Podskalí se v podstatě od svého vzniku až do zboření začátkem 20. stol. příliš nezměnilo, jen domy dostaly v 18. stol. barokní průčelí. Nejvýstavnější podskalské domy stály vlastně v jedné ulici – Podskalské třídě, jejíž druhou stranu tvořila řeka. U jejího břehu přistávaly vory a byly tu dřevařské ohrady. V letech 1905 – 1908 byly podskalské domy při výstavbě nábřeží zbořeny. Byly mezi nimi i malé architektonické skvosty – např. barokní dům práva poříčního nebo plavecký dům U Kněžourků. Většinu těchto budov návštěvník uvidí na dobových fotografiích. Seznámí se i s životem obyvatel Podskalí – plavců na vorech a lodích, dřevařů, pískařů a ledařů. Byli to hrdí lidé, proslulí svou poctivostí a vlastenectvím. Sdružovali se do různých spolků, z nichž dodnes přetrval známý Vltavan, založený r. 1871. Ten je udržovatelem podskalských tradic. Stejně jako vory, patřily k Vltavě neodmyslitelně také dřevěné lodě – šífy. Všechno vlastně způsobili Habsburkové – měli zájem na levné přepravě soli z rakouských dolů do Prahy a podporovali splavnění Vltavy pro lodě a vory. Po r. 1875 se už nevozila sůl, ale např. obilí, brambory a hlavně písek (v tom vynikali Davelští), žula z povltavských lomů atd. V nově připravené expozici uvidí zájemci zejména unikátní fotografie ze stavby dřevěných lodí i plavby.
Pro mnohé bude asi velmi zajímavá kapitola věnovaná pražské paroplavbě.
A ta je také nejpodrobněji zpracovaná. Prvním parníkem postaveným v Čechách byla Bohemia, kterou v r. 1841 zkonstruoval Angličan J. J. Ruston. Zahájil s ní pravidelné plavby z Prahy (resp. Podbaby) do Drážďan. Historie moderní paroplavby začíná v r. 1865, kdy byla založena Pražská společnost pro paroplavbu na řece Vltavě, později zvaná Pražská paroplavební společnost (PPS), která ještě téhož roku zahájila plavby z Prahy do Štěchovic parníkem Praha. K zakladatelům společnosti patřil Podskalák František Dittrich, pozdější primátor Prahy. Byl to vlastenecký podnikatel, kteří nám bohužel dnes chybějí. Na výstavě najdete také model parníku Bohemia, kterému připluje bratříček – parník Praha, původně František Josef I. z r. 1887, i když s drobným zpožděním. To mu snad příznivci odpustí. Vůbec největší rozmach prodělala paroplavební společnost ve 20. letech minulého století, kdy přepravila v jednom roce až 2 100 000 cestujících! Pražská osobní lodní doprava prošla v minulosti bouřlivým vývojem, období její největší slávy však již patří minulosti. Je to skutečnost, nad kterou nemá smysl slzet. Důležité je uchovat povědomí historické kontinuity, o což jsem se právě snažil.
Shromáždit takové množství historických dokumentů jistě není jednoduché.
Chtěl bych snažně poprosit návštěvníky muzea a příznivce plavby, kteří mají doma jakékoliv historické materiály – fotografie vltavských lodí, vorů, historické dokumenty nebo literaturu se vztahem ke starému Podskalí a k plavbě na Vltavě – aby je zapůjčili k reprodukci nebo odprodali. Ze zkušenosti vím, že vše bylo vyfotografováno a mezi lidmi je neuvěřitelné množství fotografií a jiných materiálů. Časem by při našem muzeu mohlo vzniknout jakési dokumentační středisko, které by v originálech a kopiích shromažďovalo dokumenty o vltavské plavbě i životě kolem řeky a dále je zpřístupňovalo badatelům. Věřím, že výzva padne na úrodnou půdu, a předem děkuji.

Mgr. Pavla Státníková

Zveřejněno: 10.06.2003 – support@publix.cz
Vytisknout