Otakar Štáfl

Při nešťastném náletu spojenců na Prahu v únoru 1945 zahynul v troskách domu v Mánesově ulici 20 spolu s manželkou Vlastou akademický malíř Otakar Štáfl. I když byl jeho profesní záběr neuvěřitelně bohatý a široký, nekorespondovala jeho kulturní, společenská a politická angažovanost s ideologií poválečné totalitní společnosti, a tak byl dlouhá léta zcela opomíjen.
Alespoň částečně chce tento dluh napravit projekt Návrat ztraceného syna – jeho součástí je i výstava o celoživotním díle Otakara Štáfla, kterou až do 26. června pořádá na Novoměstské radnici Muzeum v Deštném v Orlických horách. V rámci tohoto projektu např. v příštím roce vyjde publikace Otakar Štáfl (1884 – 1945), život a dílo, na domě v Mánesově 20 by měla být odhalena deska manželů Vlasty a Otakara Štáflových a chystá se souborné vydání ex libris Štáflovo album. Další aktivity se plánují v malířově rodném městě Havlíčkově Brodě a ve Vysokých Tatrách, kde strávil značnou část života a které mu byly velkou inspirací.
Malíř a krajinář Otakar Štáfl byl žákem profesora Ferdinanda Engelmüllera, za kterým do Prahy „zběhl“ z gymnaziálních studií – k malé radosti svých rodičů. Když se však už po půl roce zúčastnil výstavy v Rudolfinu a prodal tři akvarely, získal si opět (a natrvalo) jejich úctu.
Jeho náměty tvořila zátiší starých pražských uliček a domů, stejně jako rodného Havlíčkova Brodu a později slovenských velehor. Mnohé z jeho tatranských motivů jsou naprosto jedinečné – zachytil je z míst, kam mohl dosáhnout jen zkušený horolezec. Jeho výtvarná činnost však zahrnovala prakticky všechny představitelné žánry: byl vynikajícím grafikem, průkopníkem novodobého plakátu; vynikl v tvorbě barevných dřevorytů a ex libris – vytvořil více než 200 jemných grafických listů pro mnohé významné osobnosti; je autorem předlohy dvou poštovních známek s námětem Vysokých Tater; jeho perokresby, dřevoryty a malované obrázky provázejí více než stovku knih: např. Karafiátovy Broučky, Máchův Máj a Cikány či Havlasovy cestopisy.
Pracoval také jako scénograf v Národním a Vinohradském divadle. Jako vedoucí grafického oddělení v tiskařských závodech Politika, Ottově i vlastním nakladatelství se výrazně podílel na knižní tvorbě. Před 1. světovou válkou se dokonce zapojil do filmové tvorby jako režisér pěti filmů, v některých z nich i hrál. Patřil mezi organizátory mnoha významných společenských a kulturních akcí, divadelních a filmových představení, společenských setkání a výstav na všech místech, kde se pohyboval, což byla především osa Havlíčkův Brod – Praha – Vysoké Tatry.
Na dlouhém seznamu aktivit Otakara Štáfla je jedna, za kterou si ho váží všichni milovníci hor: stal se iniciátorem myšlenky a zakladatelem tatranského symbolického hřbitova obětem hor poblíž Popradského plesa. Lze-li o někom hovořit jako o česko - slovenské osobnosti, pak je to právě akademický malíř Otakar Štáfl.   

len

Zveřejněno: 10.06.2003 – support@publix.cz
Vytisknout