Osobnost Prahy 2: Vinohraďák František Langer

se narodil 3. března 1888 v asimilované židovské obchodnické rodině na Královských Vinohradech. Vystudoval lékařskou fakultu (od gymnaziálních let byl činný literárně), za první světové války vstoupil do čs. legií, léta 1939 - 1945 strávil v exilu v Londýně v hodnosti plukovníka jako šéf zdravotnictva čs. armády. Po roce 1948, kdy jako generál odešel do důchodu, byl literárně téměř umlčen. Zemřel 2. srpna 1965. Langer patří k předním českým dramatikům (mnoho jeho her bylo uvedeno ve stovkách inscenací v zahraničí), významným beletristům, oblíbeným autorům pro mládež a pilným, vtipným a kritickým publicistům. To vše plně prokazují teprve jeho Spisy: od roku 2000 vyšlo devět svazků, ukončeny budou roku 2006 (21 knih).
František Langer se řadí mezi šest velkých spisovatelů, kteří se v Praze narodili, prožili v ní spisovatelský úděl, zemřeli zde a odevzdali dílo, které z velké č*sti prostupuje genius loci Prahy. Kromě Langera to jsou Neruda, Arbes, Kar*sek ze Lvovic, Bass, Seifert. Ve své vzpomínkové knize Byli a bylo, jedné z nejcennějších spisovatelských memo*rových prací, m* také kapitolu Dary rodného města: „... žil jsem celé své dětství na Vinohradech v samém středu zápasu, který byl neobvyklým dramatem. Nové předměstí rostlo divoce a dravě na všechny strany a rozpínalo se do všech směrů. Vždycky někam vymrštilo novou ulici jako chapadlo chobotnice, dorostlo až na její konec a odtamtud znovu opakovalo stejný postup. Byl to tvor složený z mnoha a mnoha set činžáků, ale stále při chuti, pořád se vrhající na novou kořist, a co stravoval a co mizelo v jeho bezvýrazném cihlovém těle, byl kraj, na kterém spočinul a který do jeho příchodu byl poctivým polem, výstavným dvorcem nebo starým sadem. Mé rodné město dalo mi na mou literární cestu docela vydatnou výslužku. Možná že leccos, co jsem mu přičetl, je z těch třpytů a lesků, kterými si člověk vždycky přikrašluje své rodné město, aby je povýšil nad všecka ostatní. Ale když jsem psal Velblouda uchem jehly, myslel jsem v prvním dějství na zcela určitý sklepní byt v Krameriově ulici, a Obrácení Ferdyše Pištory se odehrávalo ve dvoře sousedního domu v ulici Karlově, Periférie se mi rozehrála na rozhraní k Vršovicům a Andělé mezi námi začali před Hlavovou kavárnou - třebaže jsem to nerozebíral, měl jsem vždycky pocit, že něco dlužím svému rodnému městu, a proto jsem na ně stále vázal své příběhy."

Vladimír Justl

Zveřejněno: 05.03.2003 – support@publix.cz
Vytisknout