Osobnost Prahy 2, Alois Bureš

Při nedělní procházce nebo čtení článků o vinohradské architektuře si často uvědomuji, kolik dnes již bezejmenných stavitelů a investorů pomáhalo vyrůst projektům architektů, jejichž jména jsou dnes v učebnicích. Jeden z nich je ale přesto známější než druzí: Alois Bureš se totiž neomezil pouze na činnost stavitelskou a ve známost vešel jako pátý starosta samostatných Královských Vinohrad. Lze o něm říci, že byl tím, co Američané nazývají selfmademan. Narodil se v roce 1849 v Kolíně v chudé rodině truhláře a výrobce rakví. V 19 letech získal u pražské firmy Šebek místo stavbyvedoucího při budování vinohradského tunelu. To bylo pravděpodobně jeho první setkání s Vinohrady. S těmi svůj život definitivně spojil poté, co v roce 1876 získal koncesi samostatného mistra zednického a o dva roky později složil stavitelskou zkoušku. Za čtyřicet let své stavitelské činnosti postavil na Vinohradech a v Praze 81 domů, z toho dvě třetiny na vlastní účet. A rohový dům do Italské ulice postavil pro sebe (sídlila zde kavárna Hlavovka).
V komunální politice se A. Bureš angažoval od chvíle, kdy na Vinohrady přišel. Byl členem městské rady a většiny stavebních komisí, inspektorem staveb chrámu sv. Ludmily, Národního domu a Vinohradského divadla. Zároveň byl i místopředsedou a později předsedou Záložny Vinohradské, která nejen věnovala pozemek pro stavbu divadla, či vykoupila pozemky Riegrových a Čechových sadů, ale svou finanční politikou zásadně ovlivnila vývoj celého města. Funkci nejvýznamnější zastával již ve zralém věku v letech 1911 - 1919, poté, co po mnoho let zastával funkci místostarosty. Ve svém starostenském období se zasloužil také o stavbu pomníků Fr. L. Riegrovi a Sv. Čechovi. Politicky patřil ke staročechům, po konsolidaci stran náležel do České státoprávní demokracie. S ohledem na své vlastenectví byl nadšen vznikem samostatného Československa.
Alois Bureš zemřel 9. září 1923.

Irena Tyslová

Zveřejněno: 07.08.2001 – support@publix.cz
Vytisknout