Kostel sv. Ignáce z Loyoly

Na dnešním Karlově náměstí stála od konce 14. století kaple Božího Těla. Od roku 1403 byla spravována pražskou univerzitou. Patřily k ní i přilehlé pozemky a několik budov. Kolem roku 1628 se císař Ferdinand II. rozhodl, že k této kapli nechá zřídit rezidenci pro řád Tovaryšstva Ježíšova (řád do této doby působil v Praze již na dvou místech – u sv. Klementa a u sv. Mikuláše na Malé Straně). Tovaryšstvo Ježíšovo zamýšlelo postavit kolejní budovu a školy, stavbu však nebylo možné zahájit kvůli nedostatku finančních prostředků. K vybudování gymnázia byl řádu kolem roku 1630 poskytnut dar od Marie Maxmiliány rozené Hohenzollernové ve výši 10 000 zlatých. Poté, co roku 1633 zemřel této dárkyni její jediný syn, věnovala na stavbu kolejí ještě dalších 33 000 zlatých.
Slavnostním obřadem dne 14. září 1633 byl udělen Marii Maxmiliáně Hohenzollern-Šternberkové titul zakladatelky koleje. Roku 1634 pak císař oficiálně potvrdil založení tzv. „Novoměstské koleje”.
Po roce 1656 chtěli jezuité vystavět další novou kolejní budovu s chrámem sv. Ignáce. Postoupili tedy novoměstské obci domy u kaple Božího Těla, které jim roku 1628 císař Ferdinand II. vykázal a kde dosud přebývali, a skoupili celkem 23 měšťanských domů se zahrádkami, na nichž se začala nová velkolepá kolej i chrám budovat. Nová kolejní budova byla založena roku 1659 a základní kámen k chrámu sv. Ignáce byl položen 12. července 1665. Již 31. července 1678 posvětil arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna dokončený chrám, na jehož úpravě se potom ještě delší dobu pracovalo. Raně barokní kostel byl postaven podle plánů Carla Luraga. Štukovou výzdobu provedl Tommaso Soldatti v letech 1697 – 1699. Z této doby je i portikus před průčelím od Pavla Ignáce Bayera, který již v letech 1686 – 1687 vystavěl věž na severovýchodní straně kostela. Roku 1699 byla na štít chrámu postavena socha sv. Ignáce, která byla kolem dokola obklopena pozlacenou svatozáří (tzv. „mandorlou“). Takto obklopeny svatozáří směly být podle církevních předpisů výlučně postavy Krista a Panny Marie. Jezuité si ale vymohli pro sv. Ignáce výjimku.
Po vstupu do kostela se po levé straně nachází tzv. „Lurdská jeskyně” (kaple Panny Marie Lurdské) a v ní Zjevení Panny Marie od Heřmana Kotrby z roku 1948. Obraz na hlavním oltáři od J. J. Heintsche z roku 1688 představuje vstup sv. Ignáce do slávy nebes. V kostele se dále nachází osm kaplí: kaple sv. českých patronů, sv. Františka Xaverského, sv. Aloise, sv. Liboria, sv. Barbory, P. Marie Pěkarské, sv. Františka Borgiáše a kaple Všech věrných duší.

Text a foto: Roman Grametbauer

Zveřejněno: 14.01.2003 – support@publix.cz
Vytisknout