Kamenní svědkové minulosti aneb Sochy slavných na „novoměstském rynku“

Několik let poté, kdy bylo koncem minulého století dosud neupravené a blátivé Karlovo náměstí zkultivováno renomovaným zahradním architektem Františkem Thomayerem zhruba do dnešní podoby a přeměněno tak částečně v sady, začaly tady postupně vznikat pomníky některým českým velikánům.
Karolina Světlá
Jedním z nich byl i pomník významné české spisovatelky Karoliny Světlé, která patří spolu s některými dalšími k čelným představitelům generace májovců a současně k průkopníkům české realistické prózy, zvláště venkovské. Některé její romány jako Černý Petříček nebo Zvonečková královna čerpají rovněž z prostředí historické Prahy.
První signály o uvažované stavbě pomníku přinesly pražské noviny a časopisy v roce 1903. Iniciátorkami byly dámy z Výrobního spolku českého, jehož byla Světlá přední organizátorkou. Jako nejvhodnější místo byl vybrán park na Karlově náměstí, kde se oblíbená spisovatelka ráda procházela. Žila totiž v dnes již zbořeném nárožním domě U Kamenného stolu čp. 550, na rozhraní Karlova náměstí a Ječné ulice, který byl rovněž jejím domem úmrtním. Dnes tu stojí „novostavba“ z roku 1910 a na ní je na počest spisovatelky umístěna pamětní deska. Na nároží je novodobé domovní znamení od sochaře Jaroslava Horejce.
Pomník Karoliny Světlé, poprsní bronzová busta na podstavci z hlazené žuly, je dílem sochaře Gustava Zouly (1871 – 1915), žáka prof. Josefa Václava Myslbeka. Architektonickou koncepci vytvořil architekt Josef Fanta. Na podstavci pomníku je zlacený nápis „Karolina Světlá 24. II. 1830 až 7. IX. 1899. Památce slavné spisovatelky a z vděku zásluhám velké Češky věnováno MDCCCCX.“
Slavnostní odhalení pomníku se uskutečnilo 29. května 1910. Projev, který z větší míry sepsala česká spisovatelka Eliška Krásnohorská, pronesla Jindřiška Flajšhansová. V proslovu mimo jiné též zaznělo: „Dnes oslavujeme tuto ženu, jak nikdy dosud žádná žena oslavena nebyla; ze žuly a kovu jí vztyčujeme pomník na samém mateřském srdci Prahy, aby před očima celého národa byl dobám nedozírným zachován její obraz a příklad. První pomník ženě české směl být postaven, jen první Češce mezi znamenitými ženami, jimiž byl znovu zrozený národ náš obdařen v oboru duševního povznesení, písemnictví a umění.“

Vítezslav Hálek
Záměr postavit důstojný pomník českému básníkovi Vítězslavu Hálkovi (1835 – 1874) vyslovila Umělecká beseda již brzy po jeho smrti. Měla k tomu jistě plné oprávnění, neboť Vítězslav Hálek se nejen zasloužil o její založení, ale byl i vedle členství ve výboru předsedou jejího literárního odboru. I oslovení sochaře, budoucího tvůrce pomníku, se dělo na půdě tohoto spolku, neboť jím byl další čelný funkcionář a později dokonce starosta Umělecké besedy sochař Bohuslav Schnirch (1845 – 1901).
Městská rada královského hlavního města Prahy přislíbila dát místo pro Hálkův pomník zdarma a úspěšná byla i peněžní sbírka na vlastní realizaci. Přes zvažování několika dalších míst, kupříkladu v sadech na Letné, bylo vybráno místo více než čestné, v severní části parku na Karlově náměstí, poblíž Novoměstské radnice.
Odhalení pomníku v neděli 14. května 1882 se stalo velkou společenskou událostí. Pěvecký spolek Hlahol přednesl kantátu na slova Elišky Krásnohorské, slavnostní projev zaměřený na mistrovu literární tvorbu přednesl František Dvorský. Účastníci se poté přemístili na nedaleký ostrov Žofín, kde vše pokračovalo taneční zábavou. Ovšem již den předtím se v rámci oslav odhalení pomníku konalo v Novém českém divadle představení Hálkovy truchlohry Záviš z Falkenštejna.
Pomník Vítězslava Hálka má půlkruhový půdorys. Uprostřed je pískovcová nika s kašnou a vytesanou lví hlavou, která zde má funkci chrliče. Na lomeném štítu je vavřínový věnec a čtyři rohy nesou kamenné masky, alegorie Komedie a Tragédie. Na vrcholu středového podstavce je umístěna básníkova bronzová busta. Celek doplňuje Hálkovo jméno a zlacený nápis: „Věnuje roku 1881 Umělecká beseda.“ Tento letopočet není tedy totožný s datem slavnostního odhalení a v důsledku toho v některých článcích dochází k chybnému časovému vymezení tohoto aktu. V půlkruhu po stranách jsou kamenná odpočívadla zakončena sfingami. I zde dříve cirkulovala voda a tryskami ve sfingách padala do kamenných mís pod nimi.
Zcela nedávno, souběžně s velkou rekonstrukcí zeleně v této části parku, došlo i k restaurování Hálkova pomníku a důstojné úpravě jeho nejbližšího okolí.

Text a foto: Eva Hrubešová

Zveřejněno: 13.02.2004 – support@publix.cz
Vytisknout