Kamenní svědkové minulosti... Hasičský dům byl prvním pražským „mrakodrapem“

Krátce po skončení I. světové války se na území Královských Vinohrad, ve městě kdysi plném zahrad a sadů ležícím za někdejší Koňskou bránou, opět vzmáhal stavební ruch. Ten byl silný již dříve, zvláště po zboření městských hradeb, ale válečnými událostmi byl z pochopitelných důvodů přerušen. Právě v posledních letech před I. světovou válkou přibývalo na Královských Vinohradech ročně na 100 velkých činžovních domů. Posledním dostavěným domem, v roce 1914 započatým, byl dům čp. 1725.

Jedním z mnohých poválečných stavebníků na Vinohradech bylo Nákupní a prodejní družstvo členů České zemské hasičské jednoty v Praze, zapsané společenstvo s ručením obmezeným. Jednota ovšem již předtím zakoupila pro své potřeby jako provizorium již stojící dům v Rubešově ulici č. 17. Jeho užívání se ujala dnem 16. února 1923. Definitivní rozhodnutí představenstva družstva o koupi pozemku a následné stavbě nového objektu, později nazvaného Hasičský dům, bylo po důkladném zvážení všech pro i proti učiněno 19. ledna 1926. Předsedou stavebního výboru se stal Bohumír Křečan z Dobřichovic.

hasičský dům

Jako stavební parcela bylo vybráno místo, kterému místní usedlíci říkali Seidlovo pole, podle jména někdejšího vlastníka. Zakoupené staveniště číslo katastru 71/1 mělo celkovou výměru 1962 m2. Ta část, kde novostavba Hasičského domu měla vyrůst, se rozkládala na rohu ulic Brandlovy, dnešní Římské, a Blanické. Následně byla vypsána veřejná architektonická soutěž, ve které zvítězila firma Ing. arch. Pavla Moravce a Ing. arch. Tomáše Pražáka.

Přišel čas důležitého aktu pro každou významnou stavbu, slavnostní položení základního kamene. Památník Hasičského domu, vydaný při příležitosti dokončení stavby v roce 1929, o tom napsal: „Den 28. září 1926 byl velikým svátkem dobrovolného hasičstva, jež v tento den kladlo základní kámen svého budoucího domova. Účast členů vlády, poslanců, senátorů, úřadů a korporací byla velmi četná. Tato skutečnost, jakož i nesčíslné hřejivé, blahopřejné projevy povzbuzovaly nás k nastávající perné práci.“

V průběhu stavby bylo do zdiva muzejního sálu zasazeno 54 kamenů z památných historických míst, věnovaných jednotlivými hasičskými župami. Jednotlivé kameny byly opracovány firmou Ducháček z Vršovic a opatřeny jménem svého původu. Došlo tak k podobné situaci jako dříve při stavbě Národního divadla. V tomto činu byla hluboká symbolika, s tím, že Hasičský dům je budován s podobným nadšením a finančními oběťmi jako svého času Zlatá kaplička nad Vltavou.

Stavba Hasičského domu čp. 2135 byla dokončena v roce 1929, kdy se 24. června konala závěrečná kolaudace objektu. Vzhledem ke svým devíti nadzemním podlažím, počítaje v to i věž, byl objekt v tehdejším tisku prezentován jako první pražský mrakodrap. Zároveň bylo konstatováno, že nová monumentální stavba Ústředního hasičského domu dobrovolných sborů nemálo přispěla k velkoměstskému rázu nejen Královských Vinohrad, ale i Prahy.

Dům byl projektován jako víceúčelový. Bylo zde muzeum požární techniky, pro tu byl vybudován speciální vjezd. V parteru, stejně jako je tomu dnes, byly zřízeny krámské výkladce, restaurace včetně zázemí a úřední místnosti. Ve třech patrech věže byly přednáškové sály, ty zároveň sloužily při společenských akcích. V budově se rovněž mohli ubytovat mimopražští účastníci různých hasičských kurzů a školení. K tomu byl uzpůsoben i prostorný domovní dvůr. Bylo zde cvičiště s maketami pro simulování požárního útoku. K dispozici bylo i cvičné, sedmipatrové železobetonové hasičské leziště. Jinak samozřejmě v celém objektu převažovala funkce administrativní. Své kanceláře tu měla Hasičská pojišťovna, pohřební pokladna, starobní pokladna, Nákupní družstvo členů České zemské hasičské jednoty, Hasičská záložna a další.

V objektu nechyběl ani divadelní sál, svého času sloužící jako biograf. Tomu byla udělena řádná koncese výnosem zemského úřadu dne 21. dubna 1929. Pod názvem Varieté - Bio se na scéně střídalo promítání filmů a živé hudební, kabaretní a artistické produkce. Později zde působila Malá opereta, které řediteloval M. Bukovský. Po zániku operetního souboru v polovině třicátých let se sem opět vrátila kinematografická produkce.

Záhy po II. světové válce byl objekt znárodněn. Svým původním majitelům se v důsledku změny politických poměrů vrátil až v roce 1992. Hasičský dům byl opraven a spolu s Hasičskou vzájemnou pojišťovnou zde sídlí Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska i další organizace.

Dům U Hasičů byl rovněž dlouhá léta proslulý působením Divadla Spejbla a Hurvínka. „Dřevění umělci“ se sem spolu se svým tvůrcem Josefem Skupou přemístili po II. světové válce ze svého rodiště, západočeské metropole Plzně. Své účinkování zde ukončili v závěru roku 1994, aby je vystřídalo Divadlo U Hasičů.

Text a foto: Eva Hrubešová

 

 

 

Zveřejněno: 22.03.2005 – support@publix.cz
Vytisknout