Fejeton: Zapomenutá píseň

Nedávno jsem zaslechla jednu písničku. Možná, že se vám to také stává – najednou vyskočí vzpomínka jako čertík z krabičky. Tu písničku přeci znám! Kdysi jsem si ji prozpěvovala, líbila se mi její něžná melodie i text. Nebudu vás dlouho napínat – byl svého času hit o voskové panence, která se uklání ve dvířkách do dětství. Jistě si vy, vážené dámy, občas vzpomenete na tu malou copatou holčičku, která s nosíkem na skle výlohy zcela propadla kouzlu modrých očí a „pravých“ vlásků té jediné ze všech panenek. A když měla štěstí a chápavé rodiče, našla ten zázrak v silonových šatičkách pod stromečkem nebo jako dárek za vysvědčení. Pamatujete si na ten pocit zbožné bázně a tajuplného rozechvění, se kterým jste se prvně té nádhery dotkly? Také jste vystrnadily ze své postele věrného jednookého medvídka v zástěrce a uléhaly až na samotném krajíčku, jen aby se ta překrásná panenka nepomačkala? A co vy, kterým se tohle přání nikdy nevyplnilo? Odpustily jste to vůbec svým rodičům? A vy, pánové, jestlipak si vzpomenete na své první kolo s rámem a s berany? Na tu pýchu, kdy jste poprvé o prázdninách vyjeli na svém kole? Na pocit volnosti, protože jste věděli, že se už nebudete muset ponižovat před Frantou odvedle, jen abyste se mohli projet k rybníku a zpět? Na hodiny strávené na dvorku, s kolem obráceným vzhůru nohama a na vůni sidolu, nebo čím se to vlastně tenkrát natíraly dráty Favorita, aby nezrezly… Hezké vzpomínky, což?
Ale jsou i jiné, méně příjemné, protože, co naplat, dětství a mládí není jen doba her a malin nezralých. Vybaví se vám ještě někdy pocit tísně a úzkosti těsně před vysvědčením, kdy už bylo nad slunce jasnější, že jste tentokrát nesplnili očekávání svých rodičů? Zažili jsme to skoro všichni, samozřejmě s výjimkou géniů a notorických šprtů. Nezáleží vůbec na tom, zda jsme tenkrát věděli, že nepřineseme „samé“, nebo že ta čtyřka na vysvědčení prostě bude. Právě tyto vzpomínky bychom si jako rodiče měli připomenout, projít znovu tím martyriem vlastního strachu, studu ze selhání, ponížení před těmi lepšími a zklamání z nás samých. Nemylme se, děti nejsou dnes jiné, jiná je jen doba, do které se narodily. A jejich školní výsledky jsou i zrcadlem našeho života, našeho snažení nebo našeho vlastního selhání.
V písničce se zpívá, že někde na světě jsou dvířka a u nich klíč, a že těmi dvířky mohou i dospělí vstoupit na chvíli do dětství. Myslím si, že ta dvířka jsou v každém z nás, jen cestu k nim jsme nechali trochu zarůst a klíč jsme raději někam založili. Ale když se budeme opravdu snažit, jistě ho najdeme.

Eva Vlachová

Zveřejněno: 10.06.2003 – support@publix.cz
Vytisknout