Devadesát let existence Jedličkova ústavu


Zdaleka není samozřejmé, aby devadesát let stará organizace stála na svém původním místě, a zvlášť na tak pěkném, jakým je Vyšehrad. Dnešní Jedličkův ústav a školy pro mládež s tělesným postižením (JÚŠ) údajně zahájily svoji činnost 1. dubna 1913. A hned na začátku lze vysledovat dvě šťastná rozhodnutí, která tuto organizaci předznamenala.
Tím prvním bylo to, že pro první český ústav Spolku pro léčbu a výchovu mrzáků v Čechách byl vybrán malý domek ve dvorním traktu budovy Polsko na katastrálním území Vyšehradu. Nebylo to náhodou. Budoucí ředitel, který na sebe tuto funkci vzal, si spolu se svým bratrem postavil začátkem minulého století soukromé sanatorium na pravém břehu Vltavy v Podolí. A tak se prostor pro budoucí ústav hledal co nejblíže; našel se těsně za vyšehradskou zdí. Prokopat zeď a spojit Podolské sanatorium s Jedličkovým ústavem už nebyl takový problém a pan profesor Jedlička mohl za „svými dětmi“ chodit jen dvě stě metrů do kopečka. Jedličkův ústav se již během prvních dvaceti let rozšířil do tří budov. Ještě před první světovou válkou dokoupil celou budovu zvanou Polsko – V Pevnosti 4. Těsně po smrti Rudolfa Jedličky se začala před vyšehradskými hradbami na Pankráci stavět nová budova, kde byla a doposud je škola. Ve třicátých letech se ústav rozšířil o další budovu na Pankráci, kde byla vybudována ortopedická léčebna i s chirurgickým sálem a 40 lůžky.
Stará budova na Vyšehradě však zůstala jakýmsi srdcem celého ústavu. Byly v ní umístěny především řemeslné dílny. Na začátku třicátých let popisovaly výroční zprávy Zemského spolku pro léčbu a výchovu mrzáků činnost v dílnách cvičných: strojní truhlářství, krejčovství, zahradnictví, výroba ručně vázaných koberců, vyšívání praporů a stuh, šití prádla a čtyři dílny ortopedické, kde se vyráběly protetické pomůcky. Že nešlo pouze o dílny, kde se chovanci, absolventi či váleční invalidé zabaví, ale o zařízení mimořádné profesionální úrovně, svědčí nejen poptávka po výrobcích, ale i prestižní ocenění z výstav. Jedličkův ústav se pyšní nejvyšší cenou Grand prix, kterou dílna na výrobu ručně vázaných koberců získala na mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži v roce 1925, či stříbrným pohárem z výstavy v Exeteru v Anglii z roku 1926. Za druhé světové války se Jedličkův ústav vystěhoval do zámečku v Libochovicích a v budovách na Vyšehradě byla zřízena nemocnice německých vojsk. Po válce se sem znovu vrátil. Ale o tom zase příště.   

PhDr. Jan Pičman, ředitel JÚŠ

Zveřejněno: 14.01.2003 – support@publix.cz
Vytisknout