Cyklostezky v Praze 2, bída s nouzí, myslí si zástupce Oživení

Cyklostezky v Praze 2 lze shrnout do tří slov – bída s nouzí. V podstatě nejsou, nebo vedou tzv. odnikud nikam. Cyklista je tak odsouzen proplétat se hustým automobilovým provozem a především riskovat svoji bezpečnost. Pár set metrů opravdové cyklostezky naleznete v ulici Na Slupi, odkud se dá ještě kousek pokračovat po chodníku podél Folimanky. Ale tím to hasne. Úsek je součástí plánované Greenway Botič, sledující tok Botiče. Bohužel, zatím chybí smysluplné pokračování na okraj města a stejně tak napojení na páteřní cyklotrasu podél Vltavy.

Část povltavské trasy vede také Prahou 2, ale bohužel ani na této největší cyklistické tepně nenajde cyklista odpovídající komfort. Na náplavce, kudy většina trasy vede a která by na první pohled mohla být cyklistickým rájem, zůstala i po rekonstrukci hrubá dlažba. Bez odpruženého kola se tak jízda po náplavce stává nepříjemným zážitkem, vytřásajícím duši z těla. Další pastí pro cyklisty je zúžený chodník ve Vyšehradském tunelu, kde dochází k nebezpečné kolizi s chodci nebo protijedoucími cyklisty. Přitom by stačilo umístit před nepřehledný výjezd z tunelu správně nastavené zrcadlo.

Tolik tedy k té troše vyznačených tras. Jenže Praha 2, podobně jako každá jiná městská část, by mohla být opravdovým cyklistickým rájem. Tak jako všude záleží pouze na vůli samosprávy, tedy především starosty a radních. V Praze již dnes najdete specializované odborníky a firmy, které vypracují plán cyklistické infrastruktury pro celé území. Bohužel, radnice zatím nemá ani plán, natož aby po 15 letech od revoluce začala s jeho realizací. Peníze nejsou ten nejdůležitější faktor. Když se ví, co se má dělat, a je vůle ve vedení, peníze se najdou. Velké peníze lze získat z evropských fondů, ministerstvo dopravy nabízí dotace na cyklostezky z fondu rozvoje dopravní infrastruktury, nehledě na to, že na projektech se mohou podílet i soukromé finance. Ostatně zkušenosti lze čerpat z Olomouce, Ostravy nebo z dalších českých měst. V Praze prostě obecně chybí vůle.

Praha 2 přitom nabízí řadu možností. Zmíním pouze tři oblasti. Chodník na Nuselském mostě je logickou spojkou, cyklisty hojně využívanou. Bohužel, v Praze 2 chybí jakékoliv značené pokračování do centra nebo k navazujícím trasám.

Další přirozená spojnice je osa Flóra – Jiřák – Muzeum, nebo Vinohrady – Nové Město – Smíchov. Ten, kdo v Praze jezdí na kole, ví, že tyhle dva tahy jsou jedny z nejfrekventovanějších. Přitom jsou tu cyklisti odkázáni výhradně na přeplněné autotepny Vinohradská, Korunní, Žitná, Ječná, Resslova. Využitím paralelních ulic, vhodných dopravních opatření a značení by se však již dnes dalo dosáhnout pro cyklisty nevídaného.

Dalším rozsáhlým tématem je hustá síť jednosměrek na Vinohradech a v centru. Dopravně zklidněné oblasti jsou přirozeným prostorem pro cyklisty. Jenže ani tady se na ně nemyslí. I zde je potřeba vybudovat takové podmínky, aby jejich pohyb v ulicích byl maximálně bezpečný. V prvé řadě opět zpracovat jakýsi generel vedení cyklotras v této oblasti. Pak teprve přistoupit k praktickým opatřením.

Příkladem může být úspěšně vyzkoušený obousměrný provoz cyklistů v jednosměrkách v Praze 7. Nesmí však chybět vhodné upozornění pro řidiče a křižovatky musí být přehledné, tedy ne zaplněné parkujícími auty. Širší ulice a chodníky se dají využít pro vedení samostatného pruhu pro kola. To předpokládá vytvoření speciálních přechodů a jinou organizaci průjezdu rušnými křižovatkami.

 Podobná opatření fungují ve velkoměstech po celé Evropě a není jediný důvod, proč by v Praze fungovat neměla. Zkušenosti z jiných měst ukazují, že opravdu rozhodující je vůle a zájem ze strany samosprávy. Jinak řečeno: Kdyby pan starosta chtěl, i Praha 2 by mohla být pro cyklisty.

Jan Bouchal, o. s. Oživení

  

 

Zveřejněno: 02.07.2005 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout