Co se skrývá pod třemi jedničkami

V letošním roce uplyne 111 let od položení základního kamene a 110 let od zahájení výuky na Vinohradském gymnáziu, které do roku 1961, kdy bylo zrušeno, sídlilo v budově nynější Základní školy v Londýnské 34. Na 15. listopad 2003 zde proto chystají v historické budově velkou společenskou a kulturní oslavu, na kterou organizátoři pozvali všechny absolventy.
První zprávy o založení Vinohradského gymnázia pocházejí z roku 1891: v září přijel císař do Prahy, aby se podíval na zemskou výstavu. Navštívil také město Královské Vinohrady, kdy mu při audienci odevzdal tehdejší vinohradský starosta Jan Friedländer prosebný list se žádostí o zřízení gymnázia. Císař prosbě vyhověl a zřídil státní gymnázium s českou vyučovací řečí.
Stavba rychle vyrostla
Plány školní budovy vypracoval vinohradský městský architekt Antonín Turek – byly schváleny výnosem c. k. ministerstva kultury 23. 8. 1892. Poté se začalo rychle stavět na obecním pozemku v Hálkově ulici (jak se do roku 1926 dnešní Londýnská jmenovala; předtím nesla název Tunelová, protože pod ní vede železniční tunel). Je dnes těžko uvěřitelné, že zedníci začali s pracemi 10. 9. 1892 a do Vánoc téhož roku byla dokončena hrubá stavba. Počátkem září 1893 se už mohli do budovy „nastěhovat“ učitelé a žáci. Budovu se školní kaplí 20. září vysvětil pražský biskup M. F. Kalous za účasti místopředsedy zemské školní rady, zemského školního inspektora, starosty obce, zástupce obecního zastupitelstva a vinohradského faráře.
Gymnázium klasického typu
Již v červenci 1892 byl jmenován ředitelem Vinohradského gymnázia dr. Josef Bernhard, profesor c. k. reálného a vyššího gymnázia v Chrudimi. Bylo to tzv. gymnázium klasické, tedy s intenzívní výukou klasických jazyků latiny a řečtiny. Značný počet hodin byl věnován rovněž němčině, která byla vedle maďarštiny úředním jazykem mocnářství. Náboženství bylo povinné. Původně zde studovalo necelých 200 žáků. Jak se ústav rozšiřoval, jejich počet stoupal a v letech 1910 – 1912 ústav navštěvovalo 686 studentů.
Chod školy značně ovlivnil začátek světové války a i v dalších letech byl její režim podřízen dění na frontě. Válka si vzala nejen několik profesorů, ale i jednoho studenta: v květnu 1917 padl v bojích na Soči žák VII. třídy Antonín Jirásek.
Po světové válce začaly studovat i dívky
V poválečném období nepříznivě působily na vyučování kromě mimořádných poměrů, způsobených následky války a vznikem ČSR, také časté změny v učitelském sboru. Mění se název školy – z C. k. státního gymnasia na Královských Vinohradech se stává Státní české gymnasium na Královských Vinohradech. Ve výuce se nadále upřednostňuje výuka klasických jazyků.
V té době začaly studovat i dívky. Studentky se na škole velmi dobře uplatňovaly a již po roce 1930 ve třídách, zvláště nižších, tvořily většinu studentstva. Dalším významným prvkem demokratizace školství byla tzv. etatizace, tj. omezení vlivu církve na výuku – náboženství bylo totiž do té doby povinným předmětem. Studenti si rovněž mohli vybrat řadu nepovinných předmětů: např. těsnopis, zpěv, recitaci, později sportovní hry a další cizí jazyky. Za výuku polštiny gymnázium dokonce obdrželo uznání od polského konzula v Praze.
Po příchodu dr. Jindřicha Veselého, zakladatele mezinárodní loutkářské organizace UNIMA, se na gymnáziu pronikavě zlepšila situace v oblasti kultury. Vznikla zde „Studentská scéna“, pro žáky byly pořádány besedy s významnými osobnostmi (např. Fr. Langrem, dramaturgem vinohradského divadla, herečkou téhož divadla A. Iblovou, se spisovateli J. Herbenem, A. C. Norem a K. V. Raisem).
Poválečné období
Po roce 1949 škola fungovala jako čtyřleté gymnázium a po pěti letech byla zřízena Jedenáctiletá střední škola, která vznikla sloučením s národní školou v Belgické a s některými třídami rušeného gymnázia ve Slovenské ul. a gymnázia na nám. Míru. V roce 1961 byla její činnost ukončena a od následujícího školního roku byla v Londýnské 34 zřízena základní devítiletá škola.
Gymnázium se má čím pochlubit
Vinohradské gymnázium, kromě toho, že za své trvání připravilo pro život desítky absolventů, se může pochlubit tím, že zde své vzdělání zakončilo mnoho významných osobností: především dva prezidenti republiky
Edvard Beneš a Václav Klaus, překladatel a univerzitní profesor Otokar Fischer, univerzitní profesor dějin české literatury dr. Albert Pražák, známí umělci Jaroslav Štercl, Pavlína Filipovská, skladatel Ladislav Vycpálek.

Text: Naděžda Vandurková

Zveřejněno: 03.11.2003 – support@publix.cz
Vytisknout