Co mám dělat, když zjistím, že moje dítě bere drogy?

Může se to stát v každé rodině. Podle posledních statistik má zkušenosti s drogami (byť převážně lehkými) každý třetí člověk ve věku osmnácti let. Drogová zkušenost je závažný fakt, ale nemusí nutně znamenat víc, než další, tentokrát vysoce rizikový experiment. Pokud celá věc experimentem neskončí, vzniká drogový problém. Ať tak nebo tak, zásah je vždy na místě. Cílem by mělo být vylepšení stavu, nikoliv zhoršení již tak neveselé situace. Právě zde se velmi často rozcházejí přání rodičů s reálnými možnostmi. Co si tedy počít?

1. Nepanikařit

Je třeba si uvědomit, že problém užívání drog, na které jsme právě přišli – nevznikl včera, či předevčírem. Dle praktických zkušeností lze říci, že doba neodhaleného drogového experimentování je delší, než rodiče předpokládají. Může to trvat rok i déle, kdy dítě bere drogy a rodina nic netuší. Objevení této skutečnosti je nezřídka projevem narušené kontroly chování dítěte a tedy důsledkem něčeho závažnějšího, než jen experimentu. Původní “dokonalá maskovací opatření” začne dítě postupem doby zanedbávat. Důsledkem je pak třeba nález stříkačky a jehly v kapse – což by se v případě, že dítě začalo s drogy zkoušet nedávno, nestalo. V každém případě zachovejte klid. Je nutné si uvědomit, že situaci nelze vyřešit za den, za týden, a je vysoce pravděpodobné, že ani za měsíc. Budou nutná dlouhotrvající opatření. Je možno (a je nutné) vše předem promyslet a připravit. 2. Sehnat si všechny dostupné informace

Nakupte nebo si půjčte odbornou literaturu, zeptejte se na zkušenost svých známých, kteří na podobné podezření už narazili – ale hlavně – kontaktujte zařízení, které s drogovým problémem profesionálně pracuje. Konzultace je většinou možná i telefonicky a anonymně. Nelze čekat jasnozřivost či jednoduchá řešení, lze očekávat praktickou zkušenost. Ta je pak zdrojem návrhu návrhů možných postupů. 3. Být důsledný

Pokud se rozhodnete k nějakému postupu, ať již na základě vlastního rozhodnutí, či na základě konzultace, buďte důslední. Rozmyslete si předem, budete-li schopni navrhované postupy dodržet. V těchto případech nemá smysl si nic nalhávat ve stylu –“to zvládnu sám”, “prostě mu to zatrhnu”, nebo naopak “tu krádež mu prominu, je to přece moje dítě”, či “ono ho to přejde”.

  Zpracováno dle publikace Drogy. Jak vlastně vypadají?, vydala Medea Kultur, s. r. o., 1999.

Zveřejněno: 20.04.2004 – support@publix.cz
Vytisknout