4. ZO českého svazu ochránců přírody Botič – Rokytka Biologické průzkumy GRÉBOVKA – FOLIMANKA (II.)

Grébovka

Park Havlíčkovy sady, obecně známý jako Grébovka, se rozkládá v údolní nivě potoka Botiče, na severním (k jihu obráceném) svahu údolí nad ní a přesahuje na přilehlou část Vinohradské plošiny. Výškový rozdíl mezi oběma dosahuje asi 40 m, v nadmořské výšce kolem 200 m.
Jeho plochu nad meandrujícím potokem pokrývala ještě v polovině 19. století převážně pole a – už od doby Karla IV. – i vinice (jeden ze starých názvů Botiče byl „Vinný potok“), místy pastviny, ale i zahrady. Už v 17. století zde hospodařila řada usedlostí.

Několik z nich i s pozemky koupil v r. 1870 podnikatel Moritz Gröbe a do r. 1887 zde dal vybudovat honosné sídlo s parkem. Podnikal při stavbě železnice Praha – České Budějovice. Zeminu, vyvezenou z Vinohradského tunelu, použil k zarovnání horní pláně. Na místě usedlosti Horní Landhauska vznikla mohutná pseudorenesanční vila italského typu s vyhlídkovou terasou. Usedlost Dolní Landhauska u východní brány byla přestavěna v dům, sousedící se složitou romantickou terasou. Nad vchodem domu je deska MAURITIUS GROEBE A° DI (anno domini) MDCCCLXXI (= 1871).

Na svahu pod vilou zůstala jedna z posledních udržovaných vinic v Praze. Dnes zde pečují o 12 tisíc keřů vinné révy pěti odrůd: hlavně Rulandské modré i šedé a rakouský Dornfelder. Jedná se o suché víno, v obchodě pod etiketou „Královské Vinohrady Grébovka“, které je možno ochutnat i v obnoveném Viničním altánu s vyhlídkou na vinici i údolí. Většinu ostatní plochy pak pokrývá anglický park.
V SZ části, přiléhající ke hraniční zdi, v sousedství umělých, nyní suchých jezírek, vyhovovala tehdejší módě romantická umělá jeskyně (grotta) s kašnou a sochou Neptuna, dnes vše v troskách. Jen asfaltové cestičky a zátiší dodnes lemují cementové „pařezy“, jejichž kořeny slouží jako schůdky.

Vinohradská obec v r. 1905 celý areál vykoupila a následujícího roku otevřela jako veřejný park. Usedlost Větrovka u severní brány byla zbourána a na jejím místě ve 40. letech vzniklo ve skleníku podobné stavbě vivarium s klecemi i akvárii a s produkcemi cvičených psíků. Dnes je na tomto místě upravené dětské hřiště a za ním přilehlá základna zahradnické firmy.

Grébovka je v současné době pečlivě udržovaný, dendrologicky hodnotný park. Kromě funkce „plic města“ slouží k odpočinku, procházkám s dětmi, často i ke studiu a v neposlední řadě k potěše zájemců o zeleň: zasvěcený zde napočítá 120 druhů našich i cizích dřevin. I když se může objevit názor, že podíl oněch cizích je nadměrný, jedná se o městský park. Namátkou lze jmenovat dva druhy smrků, čtyři borovice (vč. kleče – ZSZ od vily), tři cypřišky, tři druhy dřišťálů, čtyři duby, šest javorů, pět lip, dva šeříky (též čínský), obě moruše i tsugu kanadskou.

Z méně známých dálněvýchodních cizinců zde najdeme jinan ginkgo (SV od vily) a před západní bránou svitel latnatý, s nápadně nafouklými hnědými tobolkami. Ze severoameričanů pak dřezovec trojtrnný, u něhož nápadnější než dlouhé lesklé kolce jsou široké, 20 cm dlouhé lusky, a břestovec západní (SV od Dolní Landhausky).
Naproti tomu chudé bylinné patro jen s 55 druhy nevykazuje žádné pozoruhodnosti.
Malý počet druhů měkkýšů (kolem 10) našel útulek jen na několika místech a jde vesměs o formy, obývající ruderální (zpustlé) plochy. Zato motýlů zde bylo zaznamenáno 254 druhů, v naprosté většině ovšem drobných a ještě drobnějších, od rozpětí 4 mm do 1 – 2 cm.
Jejich velikosti odpovídají česká jména: drobníčci, krásenky, klíněnky, kovovníčci a řada dalších. Z těch nápadnějších tu lze potkat tři druhy bělásků, čtyři babočky, dva okáče a mnohé „můrky“. Zastoupení brouků je opět chudé, za zmínku stojí jen dva bezkřídlí nosatci, typičtí jako pozůstatky lesostepi.

Ptáků zde během roku zastihneme 25 druhů, z toho celoročně 11, včetně strakapúda velkého, červenky, brhlíka, šoupálka dlouhoprstého a ovšem s člověkem už zdůvěrnělých strak a sojek. Pouze v zimě vezmou za vděk parkem kromě nezbytných havranů i sýkora babka, žluna zelená, barevný stehlík, ale opakovaně také krahujec. Jen jako jaro - letní byt Grébovka vyhovuje osmi druhům, z nichž jmenujme divokého holuba hřivnáče, dlaska, zvonka, konopku, pěnici černohlavou. Ani vrabce domácího nepostrádáme.
Hnízdění bylo zjištěno u 12 druhů: Nesmějí tu chybět straky a sojky, ale ani strakapúd.

Vzhledem k současným pražským poměrům lze park hodnotit i jako ornitologicky významný, zejména jako vhodné útočiště v zimním období, kdy je zde bohatší potravní nabídka, než např. na Folimance. Hnízdní možnosti skýtá Grébovka lepší jen druhům, hnízdícím v dutinách, díky většímu počtu ohleduplně ponechaných starých doupných stromů.

Ze savců často potěší pohled na veverku, méně už na toulavou kočku. O potkanu v korytě potoka už byla zmínka. Bouřlivé diskuse vyvolává ovšem hromadný výskyt dalšího savce – venčených psů. Je jasné, že pes má nesporný nárok na důkladné a časté proběhnutí a že člověk má neméně nesporný nárok, aby místo jeho procházek bylo čisté. A park byl zřízen pro lidi. Neshody jsou zřejmě zbytečné, když jako volný výběh může sloužit rozlehlá stráň za západní branou. Ovšem na obou místech se předpokládá samozřejmá (?) slušnost držitelů psů, že nebudou po svých svěřencích nechávat ležet výkaly, stejně, jako nenechávají svoje. Nejedná se jen o estetiku a nechutné čistění bot: pes může být nakažen škrkavkou psí, jejíž infekční vajíčka přežívají nenápadně na zemi ještě měsíce po tom, co se nápadný pozůstatek rozpadl, a mohou nakazit i člověka (larvální toxokaroza).

Parková část plochy má statut Historických zahrad, celý areál je zapsán v ústředním seznamu památkové péče a kromě toho jsou Havlíčkovy sady součástí Městské památkové zóny Vinohrady – Žižkov – Vršovice, zřízené vyhláškou hl. města Prahy v r. 1993.
Podkladem byly průzkumy specialistů: Ing. J. Moravec (historie), Mgr. V. Jaroš (botanika), dr. J. Vávra (motýli), dr. J. Strejček (brouci), dr. V. Ložek, DrSc. (měkkýši) a K. Kerouš (obratlovci).     Dr. Zd. Frühbauer,

4. ZO ČSOP„Botič – Rokytka“

 

 

 

Zveřejněno: 02.07.2005 – webadmin@praha2.cz
Vytisknout